A Man and a Woman (2016)
Osudy lidí střetávají se stejně náhodně jako padající listí s chladnou podzimní zemí. Celou svoji vahou pokládají se na chladnou zem a jen vyčkávají na svůj čas. Někdy to trvá déle, někdy je to hned. Nikdy ale dopředu nevědí, na jaké místo z vršku koruny stromu dopadnou. Jak moc se Sang-min (Do-yeon Jeon) změní život po narození autistického dítěte, o tom neměla dlouhou dobu ani tu sebemenší představu. Nikdy si duševně labilního potomka nepředstavovala. Výchova takového dítěte je vždy nesrovnatelně složitější, než je tomu u potomků zcela zdravých. Jednoho dne je ale Sang-min nucena vydat se svým synem do finských Helsinek, kde jej hodlá předat do specializovaných rukou tamějších ošetřovatelů. Její nálada, pohybující se na stejném bodě, jako místní teplota zasněžených ulic severoevropského města, ji v mysli kreslí jednu smutnou myšlenku za druhou. Cítí v sobě počínající depresi, zmar a stud. Cítí smutek nejenom za svého nedokonalého syna, ale také sama za sebe, za svoji slabost, za svoji neschopnost dostát svým mateřským povinnostem. V tom se ale střetává s atraktivním architektem Gi-hong (Yoo Gong), jehož mysl odbíhá od všech stavitelských projektů daleko ke své duševně nevyrovnané ženě a dceři, platící za nechráněný sex stále se zvětšujícím se bříškem. Dvojice se vydává na společnou cestu do specializovaného střediska pro duševně choré, když si během dlouhých konverzací náhle uvědomuje, jak blízko k sobě vlastně má. Nejenom že si oba i přes tíživost vlastních rodinných situací dokáží vyprávět o svých problémech zcela bez ostychu, dokáží ale také jeden druhého rozesmát. Jeden v druhém nalézá dokonce jakousi oporu. Na zpáteční cestě, zablokované naprosto nepřekonatelným přívalem nového sněhu, se ale dvojice ocitá v opuštěném lesním srubu, kdesi u zamrzlého jezera, v němž tráví společnou noc. Ranní probuzení ale není ani zdaleka takové, jaké si oba mysleli, že by mohlo být.(Conspi)